Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

AARON POLLAK

PollackV každé historické studii o českém sirkařství se uvádí na prvním místě jméno sušického Vojtěcha Scheinosta, který začal podomácku vyrábět fosforové zápalky krátce po svém návratu z Vídně na podzim roku 1839. Své místo v nich má také jméno rodáka ze Všeradic - Aarona M. Pollaka, který jako první "Čech" (ve skutečnosti byl židovského původu) vyráběl zápalky továrním způsobem. Ještě jako mladíček přišel do Vídně, kde začal obchodovat a později vyrábět ledacos, mezi jiným pečetní vosk, huspeninu a také zápalky. Ve svých čtyřiadvaceti letech se roku 1840 spojil s chemikem J. Preshelem (který už v roce 1832 vylepšil pro Štěpána Rómera zápalnou směs) a společně založili firmu na výrobu a prodej fosforových zápalek; Pollakův podíl činil - v souladu s dochovanou písemnou dohodou - 13.000 zlatých na hotovosti (Preshel vložil do podniku výrobní zařízení, své schopnosti a recepty). Už po necelých čtyřech letech (1846) se však firma Preshel & Pollak rozpadla a bývalí společníci pokračovali v další výrobě každý na vlastní pěst; zatímco Preshelův podnik postupně upadal, Pollak ke svým obchodnickým schopnostem přidal i znalosti výroby a začal jeho prudký vzestup. Tehdy zavedl do výroby dva (údajně) vlastní objevy - zápalkovou krabičku se zásuvkou a zapalovací plochou umístěnou po straně krabičky a barevné lakované sirky s barevnými hlavičkami, jež se na trhu objevily v průběhu roku 1847. Bez dokladů se traduje, že svůj patent na krabičky se zásuvkou prodal do Švédska.

Nejvýznamnější sirkař

důmV letech 1847 až 1856 postupně založil továrny ve Vídni-Schörflingu (v provozu byla v letech 1847-1854), Českých Budějovicích (v provozu byla v letech 1847-1899) a v Praze-Smíchově (v provozu byla v letech 1856-1873). Plným právem byl proto v roce 1855 všeobecně označován za nejvýznamnějšího rakouského sirkaře.
     Od roku 1862 získal právo označovat své továrny jako "c.k. výsadní" a směl používat císařské orlice ve firemním označení (mj. u na zápalkových nálepkách). Roku 1868 dokonce zřídil velkoryse pojatou nadanci určenou mladým studentům techniky a chemie, nazvanou Rudolfinum na počest korunního prince Rudolfa Habsburského. Snad také pod vlivem této nadace (oficiálně však za zásluhy o rozvoj sirkařského průmyslu) mu zanedlouho nato - 1. února 1869 - císař František Josef I. udělil šlechtický predikát "rytíř von Rudin". V té době se už ale nepodepisoval původním židovským jménem Aaron, ale novým křestním jménem Alfred – Pollak se totiž nechal pokřtít. Na jeho výrobcích se ale nic nezměnilo; ty stále označoval buď A. M. Pollak nebo pouze zkratkou A. M. P.

Práce potomků

sirkyPollakovy sirkárny zůstaly vždy manufakturami bez strojního vybavení a tak i v době, kdy ostatní sirkaři zaváděli Seboldovy zakládací stroje, on sám stále používal jen ruční zakládací rámy. Také tato zaostalost v technickém vybavení ve svém důsledku vedla k tomu, že Pollak v krizovém roce 1873 musel ukončit výrobu v Praze-Smíchově a v provozu zůstala jen sirkárna českobudějovická, která jako jediná byla umístěna v objektu, patřícím Pollakovi (všechny ostatní výroby byly v pronajatých objektech).
    Pollak zemřel v Badenu u Vídně 1. června 1884. Ještě nějaký čas se jeho potomci pokoušeli pokračovat ve výrobě sirek v Českých Budějovicích; ještě v roce 1896 tady pracovalo 47 dělníků (v době největší konjunktury r. 1873 zde dostalo práci 449 osob, z toho bylo 27 dětí do 15 let), ale už v roce 1898 došlo k likvidaci. Firma A. M. Pollak byla vymazána z vídeňského obchodního rejstříku v roce 1899, u českobudějovického krajského soudu dokonce o rok později.